Faerské ostrovy bývají často kritizovány organizacemi ochránců životního prostředí za to, že každoročně zabíjejí tisíce malých velryb zvaných pilot whales neboli kulohlavci. Faerské ostrovy lov velryb obhajují podobně jako Japonsko nebo Norsko s tím, že se jedná o jejich nezadatelné právo zachovat kulturní tradici starou stovky let. Koncem roku 2008 však docent Pal Weihe z dánské univerzity z Odense varoval ostrovany, že pojídání velrybího masa a tuku může ohrožovat jejich zdraví. Podle jeho výzkumu obsahují totiž těla kulohlavců příliš vysoké koncentrace DDT, polychlorovaných bifenylů (PCB) a rtuti.
Smutnou ironií je, že ostrované doplácejí na nezodpovědné chování jiných národů, které kontaminaci moří nebezpečnými chemikáliemi způsobily. Zároveň právě studie prováděné na Faerských ostrovech vzbuzují obavy lékařů z negativních účinků znečištění rtuti, které může způsobovat poruchy vývoje nervové soustavy plodu vyvíjejícího se v děloze matky, vysoký krevní tlak a oběhové potíže, narušení imunity atd.
Podobné výzkumy obsahu chemických látek ve velrybím mase byly provedeny již dříve například v Japonsku. Tým univerzity Hokkaido, který vedl Tetsuya Endo, analyzoval v letech 2000 až 2002 obsah rtuti ve vzorcích velrybího masa prodávaného v japonských obchodech. Zjistil, že koncentrace rtuti se lišila u jednotlivých lovených druhů a že v mnoha vzorcích několikanásobně překračovaly maximální přípustné koncentrace stanovené japonským ministerstvem zdravotnictví. U vzorků jater byly limity překročeny mnohosetkrát i několik tisíckrát.
Proto Japonsko od roku 2002 uzákonilo povinnost označovat prodávané mořské živočichy jejich druhovým názvem, aby měli zákazníci jistotu, co vlastně kupují. Japonské ministerstvo zdravotnictví následně vydalo varování těhotným ženám ohledně spotřeby jistých druhů mořských živočichů.
Podle Franka Cipriana ze San Francisco State University je kontaminace tkání velryb indikátorem znečištění moří a oceánů. Problém se však netýká jen velryb, ale také mnoha dalších mořských živočichů. Proto mnohé státy doporučují svým obyvatelům omezit spotřebu některých druhů ryb, zvláště dravých a delší dobu žijících. V nich se totiž nebezpečné chemikálie kumulují ve větší míře.
Dlouhodobé a systémové řešení problému ale spočívá v omezení znečišťování životního prostředí.