Co ohrožuje půdu?
Mezi procesy, které se podílejí na degradace půdy, patří např. eroze, úbytek organické hmoty v půdě, zasolování, chemická kontaminace, utužování půdy nebo její sesuvy, pokles biologické rozmanitostí v půdě, zastavění rozsáhlých ploch aj.
Eroze je přirozený přírodní proces rozrušování a přesunu půdy působením větru, vody, ledu, sněhu atd., který ale člověk urychluje některými svými činnostmi, např. odlesňováním, nevhodnými zemědělskými postupy, změnami vodního režimu v krajině atd. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)odhaduje, že vodní erozi je vystaveno 115 milionů hektarů půdy a že 42 milionů hektarů půdy podléhá erozi větrem. Dostupné údaje ze 13 ze členských států EU kalkulují roční škody způsobené erozí na 700 milionů až 14 miliard euro ročně.
Dalším procesem ovlivňujícím kvalitu půdy je úbytek organické hmoty, která hraje důležitou úlohu v koloběhu uhlíku. Půda na jedné straně uvolňuje skleníkové plyny, ale je také významnou zásobárnou uhlíku, která podle evropských expertů obsahuje 1,5 miliardy tun uhlíku. Přibližně 45 % půdy v Evropě má střední obsah organické hmoty a dalších 45 % půd má obsah nízký či dokonce velmi. Problém úbytku organické hmoty postihuje podle Evropské komise zejména jižní Evropu, ale také některé části Francie, Německa, Švédska či Velké Británie. Experti ohodnotili škody způsobené úbytkem organické hmoty asi na 3 až 6 miliard euro ročně.
Utužování půdy je způsobováno zejména opakovaným zpracování půdy ve stejné hloubce a množstvím přejezdů těžkou zemědělskou technikou. Rozsah tohoto narušení se dle expertů pohybuje v Evropě mezi 32 až 36 % pro značně ohrožené půdy a 18 % půdy je ohroženo mírně.
Jako zasolování se označuje hromadění rozpustných solí (sodíku, hořčíku, vápníku aj.) v půdě a problém se v Evropě týká téměř 4 milionu hektarů. Nejvíce je ohrožena italská Kampánie, údolí španělské řeky Ebro a Velká uherská nížina. Zasolování ale také postihuje řadu regionů na Slovensku, v Řecku, Portugalsku, Francii či Rakousku. Škody způsobené zasolováním zkalkulovali ekonomové jen ve třech nejpostiženějších zemích EU na zhruba 150 až 300 miliard euro.
Sesuvy půdy se často vyskytují v oblastech narušených erozi, s příkrými svahy, s intenzivními a vydatnými srážkami např. alpských či středomořských oblastech. Zatím ale není jasné jak rozsáhlá území jsou v EU ohrožena ani jak velké jsou ekonomické škody způsobené sesuvy.
Kontaminace půd je důsledkem používáním nebezpečných chemických látek v mnoha výrobních procesech zhruba v posledních dvou stoletích. Expertní odhady předpokládají 3 až 4 miliony kontaminovaných míst lokalit, přičemž na 500 tisíc jich podle odborníků vyžaduje sanaci. Nezávislá studie citovaná Evropskou komisí odhaduje náklady související s kontaminací půdy až na 200 miliard euro ročně, konzervativní kalkulace udává hodnotu asi 10x menší.
Na problému degradace půd se v Evropě podílí také tzv. „urban sprawl – expanze zástavby městského typu, jež dnes zaujímá více než čtvrtinu území EU, přičemž nadále přetrvává značná poptávka po půdě ve městech a v jejich okolí. Zastavěním je dnes postiženo asi 9 % celkové rozlohy členských států EU a za uplynulých 50 let se prostor spotřebovaný na osobu více než zdvojnásobil (více Problémy expanze měst a dopravy v EU, Respekt 27/2007).
Škody plynoucí z degradace půd vyplývají například z poškození infrastruktury stékáním usazenin, ze zvýšené potřeby zdravotní péče v důsledku kontaminací, u nákladů na úpravy vody kontaminované prostřednictvím půdy, z likvidace usazenin atd. Odborníci, ale předpokládají, že reálné škody budou pravděpodobně vyšší než uvedená čísla, protože mnohé lze doposud obtížné kvantifikovat. Kalkulované náklady např. nezahrnují poškození ekologických funkcí půdy, nákladů plynoucí z utužování půd, u jejich zastavění nebo z poklesu biologické rozmanitosti.
Evropská půda potřebuje ochranu. Ale jakou?
Evropská komise (EK) na základě podkladů odborníků konstatovala, že nevhodné lidské činnosti „ničí kapacitu půdy plnit řadu zásadních funkcí“ a že „nedostatečná ochrana půdy ohrozí udržitelnost a dlouhodobou konkurenceschopnost v Evropě“. V listopadu 2004 uspořádalo nizozemské předsednictví EU konferenci, na které členské státy a další subjekty vyjádřily silnou podporu pro společný postup v ochraně půdy. Následně proběhla i dvouměsíční veřejná konzultace, během které se za pomoci internetu tisíce občanů a stovky organizací vyjadřovaly k možným prvkům budoucí strategie ochrany půdy. V říjnu 2006 pak na základě výsledků připomínek veřejnosti předložila Evropská komise návrhy tematická strategie a rámcové směrnice EU pro ochranu půdy.
V Evropském parlamentu byl návrh EK přivítán a 13. listopadu 2007 pro něj v prvním čtení hlasovala velká většina europoslanců. Překvapivě však byl návrh rámcové směrnice zablokován na prosincovém jednání rady ministrů životního prostředí Evropské unie. Přes úsilí portugalského předsednictví, eurokomisaře pro životní prostředí Dimase a řady národních ministrů se nepodařilo dosáhnout politické dohody, kterou zablokovala menšina pěti států (Německo, Francie,Velké Británie, Rakousko a Holandsko). Zablokování dohody o směrnici kritizovala řada politiků, ale také mezinárodní federace biozemědělců (IFOAM), ochranářská organizace BirdLife nebo největší evropská federace nevládních ekologických organizací EEB.
Zatím tedy není jasné ani to, jestli se podaří najít společná pravidla pro ochranu evropské půdy, natož jak budou vypadat. Břemeno politické odpovědnosti za hledaní kompromisu mezi partikulárními zájmy jednotlivých států nyní leží na slovinském předsednictví EU. Zatím se bohužel politici shodli jen na tom, že se Evropa potýká s problémem degradace půdy a že je tento problém vážný.