Nezávislý novinář Bill Moyers před časem v americké televizi usvědčil výrobce PVC ze systematického utajování informací před veřejností. Moyers získal přísně tajné dokumenty, podle kterých významné chemické firmy tajily výsledky výzkumů, jež prokazovaly vážné ohrožení zdraví vinylchloridem. Chemičky neposkytly sebemenší varovnou informaci ani vlastním ohroženým zaměstnancům, ani svým zákazníkům.
Tajné dokumenty o výrobě PVC a rakovině
Italský vědec Maltoni prokázal při pokusech na zvířatech souvislost mezi vystavení vinylchloridu a vzácným typem rakoviny jater tzv. angiosarkomem. Moyers uvádí, že studie sponzorovaná evropskou asociací výrobců vinylchloridu objevila rakovinu u potkanů vystavených takovým koncentracím vinylchloridu, které byly běžné v amerických podnicích na výrobu podlahových krytin z PVC. Evropský průmysl se dohodl s americkými firmami na předání výsledků výzkumu za podmínky, že informace zůstanou přísně tajné.
Moyersovi se po mnoha letech podařilo získat text této dohody, ale také řadu dalších tajných materiálů, které publikoval ve svém televizním pořadu a část z nich také zveřejnil na internetu.Moyers zveřejnil například dokument Asociace chemických výrobců (CMA) z 19. října 1972, který připomíná členům Technické skupiny pro výzkum vinylchloridu, že jen oni jsou oprávněni obdržet informace z evropského výzkumu a že jsou povinni podepsat závazek držet získané informace v naprosté tajnosti. Dále Moyers zveřejnil důkazy o podpisu závazku o utajení informací o negativních účincích vinylchloridu největšími americkými chemickými korporacemi (13. listopadu 1972 dohodu podepsaly firmy CONOCO a Dow Chemicals, 1. prosince Monsanto). Tajná dohoda chemických firem byla prolomena až když muži pracující s vinylchloridem začali umírat na rakovinu jater.
Rakovinotvorné spreje na vlasy
Ukázalo se však, že ještě většímu riziku než dělníci z výroby PVC byli vystaveni kadeřníci. Vinylchlorid se totiž také používal jako hnací plyn ve sprejích pro vlasovou kosmetiku. Podle Moyerse bylo výrobcům známo, že v typickém kadeřnictví přesahují koncentrace vinylchloridu tzv. bezpečnou hladinu pro pracovní prostředí. Ačkoli tedy průmysl věděl, že mnohé spreje na vlasy obsahovaly vinylchlorid a že může způsobit vážné zdravotní problémy, veřejnost o tomto vážném problému neinformoval.
Moyers uvádí, že chemický průmysl neprojevil obavu o zdraví vlastních zaměstnanců nebo zákazníků, ale z možných soudních žalob. Místo informování veřejnosti analyzoval rizika případného soudního procesu a právníci chemických firem varovali jejich vedení, že riziko jejich právní odpovědnosti v případě žaloby by bylo značně velké: „Pokud vinylchlorid dokáže ohrozit zdraví, je odpovědnost vyrábějící společnosti vůči jejím zaměstnancům limitována zákonem … společnost prodávající vinylchlorid jako hnací plyn má ale základní, neomezenou odpovědnost vůči veškerému obyvatelstvu USA.“
Chemický průmysl se proto se rozhodl celou věc před veřejností utajit a v naprosté tichosti postupně vinylchlorid ve sprejích nahradit, aniž by na veřejnost pronikla informace o nebezpečnosti VCM. Paradoxně byl vinylchlorid nahrazen jinou nebezpečnou organickou sloučeninou chlóru – dichlormetanem. Pro jeho nebezpečné vlastnosti bylo jeho užívání ve sprejích v roce 1989 zakázáno americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA).
Americká chemická politiky náš vzor?
Je paradoxní, že mnozí čeští politici (v čele s prezidentem Václavem Klausem a europoslancem Janem Zahradilem), ale i Svaz chemického průmyslu ČR dávají právě americkou chemickou politiku za vzor pro Českou republiku i Evropskou unii. Přitom je velmi dobře zdokumentováno, že americká regulace nakládání s chemickými látkami opětovně selhávala.
Například nedávná oficiální americká studie zpracovaná specializovanou vládní agenturou The Government Accountability Office (GAO) konstatovala vážné nedostatky v managementu chemikálií v USA. V souvislostí s tím kongresman Lautenberg předložil návrh nového zákona (Child Safe Chemicals Act – CSCA), který by měl pomoci neúnosnou situaci vyřešit. Zmíněná analýza GAO i iniciativa kongresmana Lautenberg ukazují, že i dnešní chemická politika USA vyžaduje podstatnou reformu a těžko může být vzorem.
Nemohu se ubránit dojmu, že zejména eurofóbní a ekofóbní křídlo ODS se dnes chová podobě ideologicky zaslepeně jako kdysi jejich komunističtí mocenští předchůdci. Nekritické papouškování politiky Washingtonu považuji za stejně hloupé a iracionální jako bylo svého času papouškování politiky Moskvy československými komunisty. O proti době komunistické totality, ale dnes máme svobodu projevu a možnost na hlouposti politiků svobodně poukazovat.