Abych předešel nedorozuměním, uvedu hned na začátek, že v souladu s Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA) budu v tomto textu používat termínu biomasa pro biologickou hmotu živých i mrtvých organismů (zemědělské plodiny, stromy, řasy, biologické odpady atd.), termínu bioenergie pro všechny druhy energie vyrobené z biomasy a termínu biopaliva pro paliva v dopravě vyrobená z biomasy.
Sociální a ekologická rizika spojená s biopalivy
V současné době představují obnovitelné zdroje 6,7 % spotřeby energie v Evropské unii, z toho asi dvě třetiny pocházejí z biomasy. Evropská komise navrhla zvýšit v EU do roku 2020 podíl energie z obnovitelných zdrojů na 20 %. Komise také navrhla, aby biopaliva do roku 2020 tvořila až 10 % paliv pro silniční dopravu, přičemž v roce 2007 byl jejich podíl jen 2,6 %. Vědecký výbor Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) však vyjádřil obavu, že cíl zvýšení podílu biopaliv může být příliš ambiciózní a navrhl, aby byl pozastaven.
Celosvětově rostoucí poptávka po biopalivech byla považována společně s mnoha dalšími faktory (sucho ve významných zemědělských oblastech, vyšší spotřeba masa, vysoké ceny ropy atd.) za jednu z příčin zvýšení cen potravin v nedávném období. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) odhadla, že existující a plánovaná opatření na podporu biopaliv by mohla ve střednědobém výhledu zvýšit průměrnou cenu pšenice o 8 % a kukuřice o 10 procent.
Je také doloženo, že rozšiřování ploch zemědělské půdy na úkor přirozených pastvin a tropických deštných lesů. má závažné dopady na biologickou rozmanitost, na množství a kvalitu vody. Zemědělství a odlesňování jsou ale také zodpovědné zhruba za pětinu skleníkových emisí.
Výzkumy v Brazílii ukázaly, že rychlost přeměny lesa na zemědělskou půdu v Amazonii vykazuje souvislost s cenou sójových bobů. Podle EEA došlo ke zvýšení ceny sóji i díky tomu, že v USA byly převedeny velké plochy zemědělské půdy z pěstování sóji na produkci kukuřice pro výrobu lihu. Americký vědecký tým z univerzity v Purdue přitom došel k závěru, že by trvalo celá desetiletí než by výhody z produkce lihu převážily nad zápory vyvolané odlesněním. Podle Tima Searchingera by emise skleníkových plynů vyvolané produkcí lihu byly asi pro 50 let vyšší než emise spojené s používáním fosilních paliv. Příčina spočívá v tom, že přeměnou lesů a pastvin na pole dochází jednorázově k obrovskému uvolnění CO2 z uhlíku, který v nich byl vázán.
Příslib biopaliv druhé generace
Podle odborníků by se měla přesunout pozornost k tzv. biopalivům vyšší generace, která nejsou vyráběna z potravin, ale z odpadní biomasy, ze dřeva, z pšeničné slámy nebo speciálních energetických plodin. Druhá generace biopaliv může podstatně snížit emise skleníkových plynů a zmírnit i další negativní vlivy jako je intenzivní používání GMO, průmyslových hnojiv nebo pesticidů. K průmyslovému nasazení vyšších generací biopaliv je však třeba určitý čas a také podstatné investice
Zatím nejslibněji se jeví bioplyn, jehož výroba je dobře průmyslově zvládnuta a který nabízí řadu výhod. K jeho výrobě se dají využít nejrůznější biodegradabilní odpady, což by dokonce mohlo pomoci řešit jiné dva vážné evropské ekologické problémy. Podstatně snížit množství bioodpadů končících nesmyslně v mnoha zemích na skládkách a navíc pomoci zvýšit množství organického hmoty v evropských půdách, které dramaticky pokleslo v důsledku masivního užívání syntetických průmyslových hnojiv a pesticidů. Další výhodou bioplynu je to, že ho lze mnohostranně využít přímo v místech jeho výroby. Může sloužit jako výhodné palivo v dopravě, neboť způsobuje mnohem menší znečištění ovzduší než spalování benzínu nebo nafty s přimíchanou „biosložkou“. Bioplyn však také může být zajímavým zdrojem tepla a elektřiny v kogeneračních jednotkách v řadě obcí a měst. I proto např. v Německu nebo Rakousku rostou bioplynové stanice jako houby po dešti
Evropský potenciál biomasy
V Evropě by využití biomasy podle odborníků mohlo mít rizika výrazně menší při stanovení jasných podmínek pro šetrnou produkci a při vhodném výběru plodin. Studie EEA z roku 2006 se pokusila stanovit tzv. evropský potenciál biomasy, který by respektoval přísné podmínky na ochranu biologické rozmanitosti a k minimalizaci dalších nepříznivých dopadů. Podle tohoto modelu by v roce 2030 mohlo být asi 15 % energetické poptávky v EU pokryto bioenergií vyrobenou ze zemědělských, lesnických a odpadních produktů z čistě evropských zdrojů.
V roce 2008 další studie EEA hledala co nejefektivnější způsob využití evropského potenciálu biomasy. Podle ní by v EU do roku 2030 mohlo asi 18 % tepla, 12,5 % elektřiny a 5,4 % paliva pro dopravu pocházet z místní biomasy. Odborníci docházejí k jednoznačnému závěru, že využití biomasy pro výrobu elektřiny a tepla je mnohem efektivnější než výroba biopaliv pro dopravu. Už do roku 2020 by se tak mohly snížit evropské emise o 394 milionů tun CO2.
Odborníci EEA celkově došli k závěru, že Evropská unie může aktivně využívat bioenergie a přitom zachovat rovnováhu mezi výrobou potravin, paliv a vlákniny, aniž by ohrozila fungování ekosystémů.