Současný stav a návrh Komise
Sama Komise oficiálně přiznává, že odpady pro EU znamenají vážný problém ekologický (hluk, znečištění vzduchu, vody i půdy), sociální a ekonomický. Odpady jsou ale také obrovským a výnosným obchodem – za více než 100 miliard euro ročně. Dnešní evropská politika vychází z tzv. odpadové hierarchie, která stanovuje jako nejvyšší prioritu prevenci vzniku odpadů. Nelze-li jim předcházet, mají být odpady znovuvyužity či recyklovány, nerecyklovatelné materiály je možné spalovat, nespalitelné skládkovat.
Množství recyklovaných a spalovaných odpadů sice v EU roste, ale smetí přibývá ještě rychleji, a tak roste i jeho množství na skládkách. Současný trend považují odborníci za neudržitelný, za těžko omluvitelný projev plýtvání se omezenými zdroji.
Evropská komise proto za cíl nové odpadové politiky navrhuje vytvořit v EU „recyklační společnost“, která by kromě snižování nepříznivých vlivů na prostředí měla zvýšit efektivitu využívání zdrojů a stát se konkurenční výhodou pro evropské ekonomiky.
Bohulibý úmysl ale postrádá kontrolovatelné cíle i termíny jejich splnění. Chybí návrh funkčních nástrojů pro prevencí vzniku odpadů a pro odpovědné a efektivní využívání přírodních zdrojů. Navíc Komise navrhuje změnit odpadovou hierarchii tak, aby spalování odpadů přestalo být likvidací, ale stalo „využitím“ odpadů, a to na stejně úrovni jako recyklace.
Dopady na Česko – velmi vážné
Pro Česko a další nové členské státy by návrh Komise mohl mít katastrofální důsledky. V EU je totiž možné efektivně regulovat dovoz odpadů za účelem likvidace, ale nikoli pro využití – šlo by o popření společného evropského trhu. Fakticky tedy návrh Komise otevírá dveře pro nekontrolovatelný export odpadů z bohatších regionů EU do chudších. Komise navíc nabízí miliardové subvence z evropských fondů pro výstavbu spaloven odpadů v zaostalejších částech unie.
Štědře subvencované spalovny odpadů v Česku, Polsku nebo Maďarsku se tak mohou stát nekalou konkurencí pro ty dobrodruhy, kteří investoval své peníze do moderních recyklačních technologií v Německu, Rakousku a jinde.
Žádosti o legální dovozy odpadů
V posledních letech si německé a rakouské firmy podaly žádosti na dovoz asi 100 000 tun odpadů do spaloven v Liberci, Brně a Praze. Bývalý ministr životního prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL) jejich žádosti na základě českého zákona zamítl, za což si dokonce jeho úřad vysloužil od jedné z firem žalobou. Případné schválení nové směrnice EU v Komisí navrhované podobě by ale České republice podrazilo nohy a otevřelo stavidla pro nekontrolovatelnou vlnu dovozů zahraničního odpadu.
Libčeves by měla varovat
Legalizace dovozu směsného odpadu do spaloven by totiž celníky a policii fakticky připravila o šanci zastavit na hranicích ilegální transporty odpadů. Kdo by asi zkontroloval, zda některé z tisíců kamiónů naložených odpadem údajně určeným pro některou ze spaloven nesloží svůj náklad na nejbližší polní cestě nebo v opuštěném skladu? Že nejde o žádného imaginárního strašáka mohu doložit na případu několika tisíc tun německých odpadů, které do severočeské z Libčevsi navezla firma BAU 24 pod záminkou jejich „energetického využití“ ve spalovně firmy T.O.P EKO v Plzni.
Recyklace nebo eko-dumping?
Obávám se, že chabá recyklační strategie Komise spolu s rozdíly v cenách za likvidaci odpadů a s možností miliardových dotací pro stavbu spaloven nesměřují EU k recyklační společnosti. Spíše k jakémusi odpadovému eko-dumpingu. Evropská komise by tedy měla buď návrh směrnice a strategie podstatně přepracovat nebo přestat balamutit veřejnost a otevřeně přiznat, že bohatší Evropa se chystá zbavovat odpadů na úkor té chudší.