Reklama
 
Blog | Miroslav Šuta

„Proč zrovna já?“ aneb Rakovina prsu, životní styl a prostředí

Výskyt rakoviny prsu se zvyšuje. Proto se stále více žen ptá „Proč zrovna já?", když jim jejich lékař sdělí diagnózu. Díky včasné diagnostice a účinější léčbě sice stále více žen žije i po zjištění rakoviny plnohodnotným životem. Ale přesto mnohé ženy stále zbytečně umírají. Podle odborníků nemůže být vysoká četnost nových případů rakoviny prsu přičítána jen dědičnosti. Svou negativní roli sehrává i životní prostředí a životní styl, které lze do znační míry ovlivnit.

Rakovina prsu a dědičnost? Ano, ale …

Podle skandinávského výzkumu prováděného na dvojčatech může být asi 27% případů rakoviny prsu vysvětleno genetickými faktory. Americká dlouhodobá studie výskytu rakoviny u žen japonského původu ukázala, že četnost onemocnění se zvýšila na hodnoty běžné u amerických žen v průběhu jedné až dvou generací. Podle dalšího výzkumu nositelky rizikových genů narozené před rokem 1940 mají 24% pravděpodobnost onemocnění rakovinou prsu v padesáti letech věku. Ženy narozené po roce 1940 se stejnou generickou zátěží mají ve stejném věku už 67% pravděpodobnost diagnózy rakoviny prsu.

Vývoj výskytu nádorů prsu v České republice

Vývoj výskytu nádorů prsu v České republice

Je proto pravděpodobné, že prostředí a životní styl hrají významnou roli zvyšující riziko onemocnění rakovinou prsu. Lékaři se do značné míry shodují, že mezi rizikové faktory patří například věk, tělesná hmotnost, počet porozených dětí, pití alkoholu, aktivní i pasivní kouření, nástup menstruace nebo menopauzy, váhový přírůstek po menopauz. Nicméně i s pomocí těchto rizikových faktorů se daří vysvětlit jen zhruba více než polovina případů onemocnění rakovinou prsu.

Reklama

Rakovina prsu a chemikálie?

Odborníci se snaží odhalit další rizikové faktory. Například u některých syntetických chemikálií byla prokázána schopnost vyvolávat rakovinné bujení a jsou oficiálně klasifikovány jako karcinogeny. O řadě látek je známo, že mají schopnosti napodobovat účinek hormonů – říká se jim endokrinní disruptory.

Regionální rozložení výskytu nádorů prsu v České republice
Regionální rozložení výskytu nádorů prsu v České republice

Dietylstilbestrol (DES) je uměle vyrobená chemikálie, která se v minulosti podávala ženám s cílem zabránit potratu. Bohužel se ukázalo, že jeho podávání kromě jiného zvýšilo riziko vzniku řady onemocnění, včetně rakoviny prsu, u dcer pacientek užívajících DES.

Diethylstilbestrol 
Dietylstilbestrol

Také některé průmyslové chemikálie mají schopnosti narušovat hormonální funkce estrogenu, například některé insekticidy (DDT či pyrethroidy), polychlorované bifenyly (PCBs), dioxiny (PCDD/Fs), bisfenol A (BPA), parabeny, UV filtry opalovacích krémů (benzofenon či 4-MBC) nebo alkylfenoly.

Polemika se vede o roli tzv. fytoestrogenů, což jsou přírodní látky vyskytující se třeba sojových bobech. Zatímco některé studie naznačují spojitost mezi fytoestrogeny a rakovinou prsu, podle jiných by fytoestrogeny naopak mohly mít ochranný účinek.

Rakovina prsu – koktejlový efekt a načasování expozice

Identifikaci rizikových faktorů pro vznik rakoviny prsu komplikuje skutečnost, že za běžných podmínek jsou lidé vystaveni celému koktejlu rozmanitých látek. Například u španělských žen ukázala studie, že riziko výskytu rakovinou prsu bylo úměrné vystavení celé skupině syntetických chemikálií, které napodobují účinky estrogenu.

Účinek chemikálií ale ovlivňuje také to, jestli působí během určitých životních etap. Americká studie zjistila, že ženy vystavené během puberty relativně vyšším dávkám DDT byly v pozdějším životě ohroženy vznikem karcinomu prsu několikanásobně více než ženy méně vystavené DDT. Ale vystavení DDT po pubertě už riziko výskytu rakoviny prstu nezvýšilo.

DDT
DDT

Studie na zvířatech zase ukázala, že vystavení bisfenolu A během nitroděložního vývoje může změnit vývoj prsní tkáně plodu a zvýšit riziko výskytu rakoviny prsu v pozdějším věku.

Na místě je opatrnost

Naše znalosti o vlivu životního stylu a životního prostředí na vzniku rakoviny prsu jsou zatím omezené. Nicméně i stávající znalostí jsou dobrým důvodem k opatrnosti. Například směrnice Evropské unie REACH zařadila karcinogeny mezi nejnebezpečnější chemikálie, které by měly projít přísným hodnocením a nahrazeny v případech, kdy jsou za ně dostupné bezpečnější alternativy. Endokrinní disruptory se ale do stejné skupiny nebezpečnosti nedostaly. Zatím?