Rachel Louise Carson dokázala propojit své dvě celoživotní lásky (přírodu a psaní) a její kniha „Silent Spring“ (Mlčící jaro) se stala celosvětovým bestsellerem. Ihned po vydání se kniha stala předmětem vášnivých debat – byla jedněmi oslavována a jinými zatracována.
Bioložka a spisovatelka
Narodila se na malé farmě v Pensylvánii, vystudovala angličtinu a biologii, na Johns Hopkins University získala titul magistr zoologie. Další studia na Maryland University ale musela z finančních důvodů opustit po smrti otce.
Od roku 1936 pracovala pro americkou federální administrativu jako výzkumnice a hlavní editorka publikací v úřadu pro rybolov a přírodu (U.S. Fish & Wildlife Service). Náplní její práce bylo editování vědeckých publikací, ale i příprava informačních materiálů a rozhlasových scénářů pro pořady o ochraně přírody. Pro sebe si psala lyrické prózy, v nichž se nechávala přírodou inspirovat.
První knihu nazvanou „Under the Sea-Wind“ vydala Carson v roce 1941, krátce před přepadení USA letectvem Japonska. USA vstoupily do 2. světové války a kniha i přes příznivé recenze nedosáhla komerčního úspěchu. Druhá kniha nazvaná „The Sea Around Us“ vyšla až v roce 1951, autorka za ni získala národní knižní cenu a dílo se stalo bestsellerem. Rachel Carson opustila své zaměstnání a soustředila se na psaní. V roce 1955 vydala třetí knihu „The Edge of the Sea“, která získala řadu ocenění, byla úspěšná i komerčně a stala se také předlohou pro dokumentární film oceněný Oskarem.
Mlčící jaro
Bezprostředním podnětem pro nejslavnější a nevlivnější knihu Rachel Carson byl údajně dopis od její známé Olgy Owens Huckins, která jí popisovala zkázu v ptačí rezervaci v důsledku postřiků toxickými pesticidy. Pisatelka se na tehdy již vlivnou spisovatelku a renomovanou bioložku obrátila se žádostí, aby pomohla prosadit seriózní vyšetření důsledků používání pesticidů americkými úřady.
Carson ve spolupráci s dalšími americkými biology, entomology, toxikology a jinými vědci shromáždila množství podkladů, které se rozhodla zpracovat do podoby knihy „Silent spring“. V ní upozornila na rizika syntetických chemikálií jako jsou DDT, toxafen dieldrin či heptachor atd. V roce 1962 vydaná kniha vyvolala vlnu pozitivních i negativních emocí. Většina recenzí byla sice pozitivní, ale autorka byla velmi tvrdě kritizována zejména chemickým průmyslem. Výrobci pesticidů zpochybňovali nejen knihu samotnou, ale také autorku a její odbornost. Carson byla obviněna, že je údajně hysterka a možná i komunistka.
Kniha Mlčící jaro z pesticidů učinila žhavé téma a autorka dostala stovky pozvání k přednáškám a diskusím z celého světa. Byla předvolána jako svědek na jednání senátního vyšetřovacího výboru k problematice pesticidů a vláda USA ji požádala o zpracování podkladů pro zavedení regulace užívání pesticidů.
Jenže Rachel Carson musela většinu nabídek odmítnout a nebylo jí dáno, aby svou práci dokončila. Už svou slavnou knihu psala s vědomím, že trpí rakovinou prsu. Ačkoli s nemocí bojovala ze všech sil, podlehla jí 14. dubna 1964 v 56 letech v Silver Springu v Marylandu.
Dědictví Rachel Carson
Kniha „Silent Spring“ připoutala nejen v USA zájem veřejnosti a následně i politiků k problémům ničení životního prostředí. Otevřela společenskou debatu o negativních účincích průmyslových chemikálií na přírodu a zdraví člověka.
Kniha neobsahovala žádná nová fakta, převratné objevy nebo překvapující teorie. Dokázala ale vědecká fakta známá v době vzniku knihy jen poměrně úzkému okruhu odborníků přetavit do podoby textu pochopitelného pro miliony běžných čtenářů.
Dnes už prokazují vědci DDT a další syntetické pesticidy i tisíce kilometrů od míst, kde byly použity. Díky svému pomalému rozpadu a schopnosti hromadit se tělech živočichu a člověka se vyskytuje ve vysokých koncentracích třeba i v tělech velryb, ledních medvědů nebo inuitů. Lékaři zjišťují, že tyto pesticidy i v malých koncentracích mohou např. ovlivňovat hladiny pohlavních hormonů žen během menstruačního cyklu a zvyšovat riziko spontánních potratů. U mužů mohou snižovat pohyblivosti spermií a zvyšovat výskyt spermií defektních atd.
Autorka se bohužel nedožila změn, které její kniha symbolicky odstartovala. Vznikly tisíce nevládních organizací pro ochranu životního prostředí. Mnoho států založilo nové instituce specializované na problematiku životního prostředí (např. U.S. Environmental Protection Agency). A v roce 1980 se památce Rachel Carson dostalo i velmi prestižního ocenění amerického státu – posmrtně byla oceněna vysokým státním vyznamenáním prezidentskou Medailí svobody.
Vrcholným zadostiučiněním pro dílo Rachel Carson byla celosvětová úmluva o eliminaci dvanácti nejvýznamnějších persistentních organických látek – včetně pesticidů, na jejichž rizika spisovatelka upozornila. Úmluva byla připravena Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a podepsaná ve Stockholmu 23. května 2001