Co je Stockholmská úmluva?
Mezinárodní úmluva o nebezpečných chemických látkách, které dlouhodobě přetrvávající v životním prostředí byla vyjednána pod záštitou Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a podepsána ve Stockholmu v květnu 2001. V platnost vstoupila v květnu 2004 a doposud se k ní připojilo 179 států světa. Původně se vztahovala na takzvaný „tucet špinavců“, který zahrnoval převážně chlórované pesticidy (jako DDT) a několik průmyslových chemikálií (PCB, hexachlorbenzen nebo dioxiny). V květnu 2009 přibylo na černý seznam úmluvy dalších 9 položek, např. pesticid lindan nebo dvě skupiny brómovaných zpomalovačů hoření (pentaBDE, oktaBDE). V květnu 2011 byl seznam regulovaných chemikálií rozšířen o pesticid endosulfan.
Hexabromocyklododekan (HBCD) a jeho vlastnosti
Jde o brómovaný uhlovodík, který se používá zejména jako zpomalovač hoření v pěnovém i tvrzeném polystyrenu, dále také jako přísada v některých polypropylenových fóliích, v textilu či v lepidlech. Evropská spotřeba HBCD se odhadovala za rok 2006 na 12 tisíc tun.
HBCD má schopnosti překonávat velké vzdálenosti, přetrvávat dlouhou dobu v životním prostředí (perzistence) a hromadit se v organismu (bioakumulace). Akutní toxicita HBCD je nízká, avšak zpomaluje činnost detoxikačních enzymů. HBCD je podezřelý z toho, že může vyvolávat rakovinu nemutagenními mechanismy a narušovat funkci hormonů štítné žlázy. Vystavení HBCD v době nitroděložního vývoje může vést k poruchám vývoje nervového systému, které způsobují narušení paměti nebo schopnosti učit se.
Do lidského těla se HBCD dostává především prachem a potravou, zejména v tkáních ryb. HBCD byl však zjištěn i ve všech složkách životního prostředí, přičemž za jeho hlavní zdroje jsou považovány výrobky, které ho obsahují, a průmyslové provozy, které ho vyrábějí nebo používají. Zvýšené koncentrace HBCD byly nalezeny například v řekách pod velkými městskými aglomeracemi. Vysoké koncentrace HBCD byly nalezeny také v čistírenských kalech, ve vejcích z blízkosti skládky odpadů v Keni anebo z okolí mexické chemičky.
Regulace HBCD
Už v 90. letech minulého století byly brómované zpomalovače hoření identifikovány jako prioritní nebezpečné látky členskými státy Konvence o ochraně mořského životního prostředí v severovýchodním Atlantiku (OSPAR). V roce 1998 byl pak HBCD spolu s dalšími látkami zařazen na černou listinu OSPAR.
Vzhledem ke svým vlastnostem byl HBCD v roce 2008 zařazen Mezinárodním sekretariátem pro chemické látky (ChemSec) do první verze databáze SIN list prioritních nebezpečných chemikálií, které by měly být urgentně nahrazeny. Následně byl HBCD mezi prvními 15 chemikáliemi, které Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) zařadila v říjnu 2008 na tzv. kandidátský seznam látek vzbuzujících mimořádné obavy, který byl zřízený na základě směrnice REACH. O rok později ECHA vybrala HBCD mezi vůbec prvních 7 nebezpečných látek, které nebude možné nadále používat bez speciální autorizace, a to od 21. srpna 2015.
Zařazení HBCD na černou listinu Stockholmské úmluvy navrhlo Norsko v roce 2008 na základě analýzy z předchozího roku, kterou financovala Severská rada (Nordic Coucil). V roce 2011 tento návrh doporučila expertní komise úmluvy a 10. května 2013 bylo oznámeno, že se zástupci členských státu úmluvy shodli na svém jednání v Ženevě o zařazení HBCD na seznam regulovaných látek. Další používání bude zakázáno s výjimkou pětileté přechodné lhůty pro možné použití v polystyrenu pro zateplování budov.
Zelená úsporám i průmyslové lobby
Když české ministerstvo životní prostředí před několika lety ohlásilo záměr použít výtěžek z prodeje přebytku emisních povolenek pro skleníkové plyny na program podpory úspor energie, byl ministr Bursík (i několik jeho spolupracovníků) upozorněn na problém HBCD i některých dalších nebezpečných látek. Téma HCBD bylo vzneseno také na jednání Bursíkem zřízené Rady pro chemickou bezpečnost. Na problém obsahu HBCD v zateplovacím polystyrenu upozornilo v roce 2009 i sdružení Děti Země, které zjišťovalo, jak obchodní řetězce (ne)plní svou povinnost informovat spotřebitele o obsahu nebezpečných látek v prodávaných výrobcích. Laboratorní testy tehdy prokázaly, že obchodní řetězce Globus, OBI a Baumax prodávaly zateplovací polystyren s obsahem HBCD, aniž by zákazníkům poskytly informaci, že zboží obsahuje nebezpečnou chemikálii z evropského seznamu „látek vzbuzujících mimořádné obavy“.
Přesto Bursíkovo ministerstvo žádné z těchto varování nevyslyšelo a vyšlo vstříc zájmům průmyslové lobby výrobců a uživatelů HBCD. Program „Zelená úsporám“ tak paradoxně dotoval i používání HBCD, a to v době, kdy už tato látka figurovala na několika černých listinách nebezpečných chemikálií.
Současný ministr životního prostředí Tomáš Chalupa představil v únoru vládě záměr pokračovat v programu, který se má jmenovat Nová zelená úspora a má fungoval v letech 2013 až 2020. Sdružení Arnika už ohlásilo záměr obrátit se na ministra Chalupu s žádostí, aby použití nebezpečného HBCD v rámci tohoto programu zakázal.