Stockholmská úmluva
Stockholmská úmluva je právně závazná mezinárodní dohoda týkající se nebezpečných chemických látek, které dlouhodobě přetrvávají v prostředí. Úmluva byla po mnoha letech vyjednávání pod patronátem Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) podepsána 23. května 2001 ve švédském hlavním městě a jejím cílem je dosáhnout postupné celosvětové eliminace nejnebezpečnějších chemikálii. V platnost úmluva vstoupila 17. května 2004 a dodnes ji podepsalo 163 zemí světa včetně České republiky.
Tucet špinavců
Původně se Stockholmská úmluva týkala 12 chemických látek a jejich skupin. Šlo převážně o pesticidy (aldrin, DDT, dieldrin, endrin, heptachlor, chlordan, mirex, toxafen) a průmyslové chemikálie (hexachlorbenzen a polychlorované bifenyly – PCB). Ale také o dioxiny (polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany – PCDD/F), které vznikají jen jako nežádoucí vedlejší produkt některých technologií (spalování odpadů, metalurgie, výroba chloru a chlorovaných chemikálií).
9 přírůstků na černé listině
Chemikálie nově zařazené na černou listinu Stockholmské úmluvy tvoří poměrně pestrou směs chlorovaných, flourovaných a bromovaných látek. Některé už prakticky nejsou používány a jsou považované za „mrtvé chemikálie“ – např. chlordekon (chlorovaný pesticid) nebo hexabromobifenyl (HBB – bromovaný zpomalovač hoření používaný zejména v 70. letech).
Jiné vznikají převážně jako nežádoucí vedlejší produkty – alfa- a betahexachlorcyklohexan vznikají jako odpad při výrobě pesticidu lindan (gamahexachlorcyklohexan, HCH), který je však už dnes v mnoha zemích světa včetně České republiky zakázán.
Lindan
Dalšími nováčky na seznamu perzistentních špinavců jsou bromované difenylétery s pěti a osmi atomy bromu (pentaBDE, oktaBDE), jichž prodej a výroba v koncentracích vyšších než 0,1 % už bylo v Evropské unii zakázáno od roku 2004.
V nemilost upadl i pentachlorbenzen, který byl dříve součástí komerčních směsí polychlorovaných bifenylů (PCB), fungicidů nebo zpomalovačů hoření. Dnes se vyskytuje hlavně jako znečišťující látka v některých pesticidech a do prostředí uniká i jako nežádoucí vedlejší produkt pří výrobě nebo rozkladu jiných chlorovaných uhlovodíků.
Patrně nejtvrdším oříškem bude pro Stockholmskou úmluvu náhrada perfluorooktansulfonátu (PFOS) a jeho solí. Jejich použití bylo sice v Evropské unii už omezeno, ale nadále se vyrábějí na několika kontinentech. Lze je stále najít například v hasících pěnách, v kobercích, v nábytku, v oděvech a čalounění, v čistících prostředcích, barvách nebo pesticidech.
Kandidáti v hledáčku úmluvy
Do budoucna není vyloučeno, že by se Stockholmská úmluva mohla týkat i dalších nebezpečných chemikálií. Norsko například navrhlo zařazení hexabromocyklododekanu (HBCD), který je hojně používán i České republice jako bromovaný zpomalovač hoření v polystyrenu – zejména ve stavebnictví. Evropská unie navrhla zařazení kontroverzního chlorovaného pesticidu endosulfanu nebo chlorovaných parafínů s krátkým řetězce (SCCP). Ty jsou využívané jako součást chladících a mazacích kapalin, jako zpomalovače hoření v pryži, v barvivech, v nátěrových hmotách nebo v těsnících materiálech.
Hexabromocyklododekan
HBCD a SCCP přitom Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) nedávno zařadila i na prioritní seznam nejnebezpečnějších látek v rámci nové evropské chemické politiky (REACH).